Michael Jackson

Michael Jackson. Každý tohle jméno zná. Každý má na tohle jméno názor. Každý už ho alespoň jednou za život někde viděl. Každý slyšel alespoň jednu jeho písničku. Prostě není nazýván „King of Pop“ nadarmo. Co se týče mě, ve mně tohle jméno a osoba vyvolává mé dětství. Michaela mám ráda už od svých pěti. Dokonce máme i natočené jak jako malý skrček v punčocháčích péruju v kolenou na jeho písničky a máchám rukama a myslím si bůhvíjak nejsem úžasná XD. A zjistila jsem, že nejsem sama, kdo žral jeho písničky od mala. Samozřejmě jsem poslouchala klasiky jako Dádu Patrasovou apod. Ve školce jsem s ním furt otravovala, dokonce mě jeden chlapeček kdysi pozval k němu domů a dívali jsme se na video, jak Michael cvičí v tělocvičně tancování a jak dře. Pamatuju si to do teď. Ten chlapeček byla moje školkařská láska a nejen kvůli Michaelovi XD. Jako malá jsem si přála, abych jednou potkala Michaela, protože jsem věděla, že bude na mě hodný a že mě bude mít rád. Jak je ale možné, že zrovna v takovéto písničky se líbí malým dětem? Snad pro samotnou jeho lásku k dětem. Michael neměl dětství. Od věku, kdy já jsem ho začala poslouchat (čili od pěti), začal zpívat a koncertovat se svou bratrskou skupinou a měl velmi tvrdého otce, který z nich ždímal to nejlepší. Chodil do školy jako každý jiný. Po vyučování musel ale rychle domů a cvičit zpívání. Nemohl si hrát s ostatními dětmi venku i kdyby sebevíc chtěl. Otec když cokoliv spletl, zbil ho. Takové bylo jeho dětství a proto si ho Michael vůbec neprožil. Od své rodiny se odtrhl, jakmile se dal na sólovou dráhu. Od té doby měl jenom vzestupy. Michael miloval děti i za období Thrilleru. A proč je vůbec měl rád? Byl to pedofil, jak všichni říkají? Nikoliv. Bral je jako své kamarády. Protože on si své dětství neprožil, stal se navždy dítětem. A nechce dopustit, aby žádné dítě nebylo o své dětství připraveno ani ždibek. Aby ho prožilo naplno. Proto se Michael radši bavil s malými dětmi, než s dospělými lidmi. Stavěl pro ně zábavní parky, přicházel za nimi do nemocnic, zval je k sobě aby měl nějaké kamarády a věděl, že u něho se budou mít dobře. A ty aféry, že osahával chlapce u sebe doma? Sám chlapec si stěžoval, takže jsou důkazy. Nikdo však neví, z jaké rodiny chlapec je. Rodina mu přikázala, aby to řekl a tím rodina získala ze soudu nějaké ty peníze jako odškodnění. Chlapce to nějak emočně netrápilo, nadělalo mu potíže něco takového říct. Co z toho měl Micheal? Byl nařknut po celém světě jako pedofil, několika týdenní soud z něho vysával peníze a sílu. To bylo kolem roku 2000. Potom už vydal jen jedno album, na kterém jde cítit jeho nejistota a jak ztratil z toho všeho šťávu. Michaela zničila média a svět, který chtěl udělat lepším. A co jeho barva kůže a plastiky? Byl on vůbec normální? Média a zase média… Michael Jackson začal bělat kvůli nemoci Vitiligo, která způsobuje změnu pigmentu kůže. Jestli jste dosti bystří, tak Michael nezbělal okamžitě. Postupně. A protože se jeho tím pádem stala hodně citlivá, musel se chránit před slunci různými deštníky atd. A jeho plastiky? Pokud vím, tak měl dvě. Opravdu. Na jednom přestavení se zranil a zlomil si nos. Proto ho má takový, jako ho má. A pak si nechal udělat důlek na bradě. Toť vše. A vlasy? Jak to,
že měl předtím afro a potom dlouhé vlasy? Při natáčení reklamy na Coca-Colu selhala pyrotechnika a chytly mu vlasy. A potom mu začali vlasy růst tak jak rostly. To, že si nechal udělat úplně nové oči? Prosím vás! Vždyť je měl pořád stejné! Michael si ale na tyhle změny, které ho postily nestěžoval. Nechtěl vypadat jako jeho otec, kterého z duše nenáviděl. No, jak vidíte povedlo se mu to.

Teď k jeho talentu. Když vidíte Michaela tancovat, máte pocit že je v něm jaká síla. Pohyby jdou z jeho pocitů. Taky si je vymýšlí. A co to sahání do rozkroku? To popravdě není jeho pohyb XD. Převzal to on někoho jiného, ale on to více proslavil. Jako malá jsem to brala jako normální věc a beru tuhle taneční kreaci stejně normálně XD. Taky slavný „Moonwalk“ si nevymyslel. Taky to převzal a více proslavil. V jeho písničkách je něco úžasného. Více než většinu si napsal sám, měl hlavní slovo u všeho co se týče hudby. Michael byl strašný perfekcionista. Dokud nebylo vše perfektní, nevydal to i když ho mohli přemlouvat všichni sebevíce. Taky měl v „trezoru“ více než stovky nevydaných písniček. Vydal jenom opravdu ty, se kterými byl spokojený. Žeru jeho videoklipy. Jsou to jediné videoklipy, ve kterých si můžu říct: „Ano, vidím to, co slyším.“. To už strašně moc videoklipů jiných interpretů říct nemůžu. Vždy, když vidím jak ten videoklip není synchronizovaný z hudbou, tak mě to tak rozčilí, že to musím vypnout. Je mi jedno, že tam mají úžasné efekty a oblečení. Ale pokud netvoří videoklip a hudba celek, tak to nikdy nebude dokonalé. On Michaela mám všechny CD od Thrilleru po Unvisible. Další takové ty „Top hity“ apod. nevlastním ani nebudu, protože tam jsou všechny písně co mám a považuju to jen za přivýdělek společnosti neboli „Když už nic, tak alespoň něco.“. Jeho první sólové album Off the Wall nevlastním. Tam jsou ještě takové ty rozjezdy a nejsou ty písničky nic moc. A nejoblíbenější písničky? To se ani neptejte, protože těch je nepřeberné množství. Jako samozřejmě nelíbí se mi úúúplně všechny co nazpíval, ale více než většina se mi líbí. Pokusím se vám tady nějakých pár dát, aby jste si rozšířili obzory. A teď k jeho smrti. Nemyslete si, že když jsem se to dozvěděla složila jsem se na zem a brečela jsem ještě měsíce. Brečela jsem až když jsem se dívala na jeho pohřeb v televizi. Když mi to mamka řekla, myslela jsem, že si dělá prdel. Když toho byl plný net, tak jsem jako přikývla. Ve mě byl takový divný pocit. Nedržela jsem slzy na krajíčku, ani mě to nějak extra nemrzelo. Osobně si myslím, že to bylo dobře. Jeho slavný naplánovaný comeback „This is it“ by určitě nevydržel. 51 koncertů si sám nenaplánoval. Chtěl 5 a stačí. Ráno se ale vzbudil a měl 51 koncertů a nic s tím nemohl udělat. V té době už byl docela psychicky ze všeho na dně, užíval spousty léků. Údajně ho zabil jeho lékař. Mě je jedno co je na tom pravdy. Dřív nebo později by sebou sekl. Nevěřila bych, že by to zvládl. Odešel právě včas. A jakmile to udělal, stal se zase znovu slavný. Všude se hráli jeho písničky, všichni mu vzdávali hold co vše udělal pro svět. Co nenávidím jsou ti, kteří začali poslouchat Michaela až po smrti, kdy vlastně pořádně slyšeli jeho písničky a teď jací nejsou fanoušci. Rozčiluje mě s tím spolužák ve třídě, který nosí tričko, které bylo po jeho smrti velmi populární s nápisem: „In Memorial King of Pop“. Pouští jeho písničky na celé kolo a usmívá se u toho jak lečo. Rozčiluje mě to i z toho důvodu, že pokaždé když slyším nějakou jeho písničku začnu ze sebou minimálně trhat do rytmu. A i to je pro mě mučení.XD Hold když na tom vyrůstáte, už se toho nejde zbavit XD.

Tento článek jsem napsala, protože když už je tenhle blog o tom co zbožňuji, on by neměl chybět. Opravdu je to člověk, který už to nikdy více nebude a nikdo ho nepřekoná. Dal světu toho hodně a já jsem mu za to vděčná, že něco takového existuje. Pokud mohu jeho písničky pořád poslouchat, mám pocit že pořád žije a pořád jde z nich ta samá energie jako vždy. Takže: „Michael! We love you!“ ^^

Těm, kteří si to přečetli moc děkuji. Doufám, že jsem těm kteří o něm moc nevěděli, rozšířila obzory. Protože tuhle přednášku, akorát ve zkráceném podání poskytuji ve škole pokaždé, když řeknou, že měl Michael Jackson spoustu plastik. A odkud tyhle chytré řeči mám? Stačí si o něm přečíst 2 knížky o jeho životě a stačí. ^^

Takže děkuji moc všem za přečtení snad nejdelšího textového článku na blogu.