Focení Tokiko

Minulý víkend jsem KONEČNĚ zrealizovala focení jednoho z mých hotových cosplayů! Zbývá už nafotit jeden a můj skluz bude zažehnán XD.

Tohle focení ovšem nebylo jen tak ledajaké… Předcházelo tomu totiž spoustu zajímavých věcí. Stalo se mi totiž na něco, na co zatím za svou krátkou cosplay tvorbu nejsem zvyklá. Začneme od začátku!

Když jsem se kdysi vrátila ze Zlínského srazu, kde jsem byla za Tokiko tak můj taťka byl z toho cosplaye maximálně nadšen a řekl, že tohle se prostě musí odfotit nějakým úžasným fotografem. A že mi to zařídí. Taťka je ředitel Fotografie a proto má soustu kontaktů na fotografy co pracují jak u něho tak i mimo. Pozor ale! I když je nějaký říďa, tak musím podotknout, že fotit vůbec neumí (i když si to myslí) a doma máme jen obyčejný rodinný digitální foťák jehož kvalitu teď pomalu převyšuje i můj mobil. Sama vím jaký tatin v některých věcích aktivních, ale rodinu do svých cosplay záležitostí se snažím co nejméně montovat. Sami totiž tomu vůbec nerozumí (i když jim to vysvětlujete pořád dokola a taťka cosplayi pořád říká „nějaký Goldplay“…) a jenom bych se zbytečně naštvala. Teď se ale poprvé teda aktivně zapojil sám, tak jsem si teda nechala doporučit nějakého fotografa. A že prej by mi to i zaplatil, že to budu mít k Vánocům. Klidně, každá ušetřená kačka dobrá ^^.

Vzpomněl si teda na fotografku, která od něho nedávno odešla a teď pracuje na vlastní pěst. Vychvaloval ji do nebes jak je úžasná, jaká je milá, jaká je profesionálka. Inu, zavolala jsem jí a domluvila jsem se s ní na termínu. Pak jsme komunikovali přes e-mail. Už v telefonu po tom, co jsem jí vysvětlila co dělám a co bych po ní tak asi chtěla, tak nastala tak dvousekundová trapná chvilka ticha a pak začala nejistě mluvit. Dobře, asi jsem ji překvapila. Jistě čekala nějaké obyčejné focení v riflách. Takže už tehdy jsem měla na ni jemné podezření, že si o mě myslí, že jsem trochu švihlá.

Při následné komunikaci přes e-mail najednou nevím proč navrhla, že kdybych chtěla, tak mi sežene modelku. Trochu vyjeveně jsem na to zírala a pak se zeptala, jestli jako myslí tím to, že se modelka obleče do toho kostýmu za mě. A ano, přesně tak to myslela. Myslím, že od začátku jsem ji dost jasně řekla, že fotit se budu já v kostýmu. Né, že dělám kostýmy a potřebovala bych někoho koho byste v něm vyfotila. To bych řekla hned. Každopádně byla má cosplayerská čest velmi hluboce uražena a řekla jsem, že děkuji, a že fotit bych chtěla sebe, jak to bylo doposud a že kostým je ušitý na mé míry, takže modelce by byl kostým určitě velký, páč bohužel (či bohudík) nemám modelkoidní proporce. Na to mi jenom obyčejně kývla a šlo se dál.

Po několika dnech jsem to vydýchala a už jsem se na focení těšila. Pak za mnou jednoho večera ale přišel taťka a ptal se jak mi to jde s fotografkou. No řekla jsem mu tento incident a že se mi to zdá docela divná reakce na fotografku. To co řekl ale neměl říkat.
„Tak to se jí nediv! Já kdybych tě neznal a viděl tě poprvé tak si myslím, že jsi úplný blázen! Vždyť je to úplně normální! Vždyť i Lukášovi (její kolega, se kterým pracovala u taťky) poslala tvoje fotky a smějí se na tom spolu!“

„Ty fotky, jsem ji ale posílala jen aby měla představu, co dělám…“

„No ona říkala nějak Chááchááá podívej se co budu fotit!“

Kdybyste mě viděli, tak jsem měla pohled schopný zavraždit každého, kdo se s ním setkal. Nenáviděla jsem fotografku, připadala jsem si nějak podvedena… Jako fotografka by tohle měla brát jako nějakou výzvu a zajímavý podklad pro tvorbu! Já vím, že tohle je normální reakce některých lidí, ale proboha od fotografa bych to naprosto nečekala. Co jsem zatím zažila, tak fotograf byl jen mile překvapen, nevěděl jaký názor na to má mít. Pak ale to uviděl na živo, co má fotit a usmál se, pokýval hlavou a že pěkné. Jeho další názory na to byly skryty a upřímně mě to ani nezajímá.

Nenáviděla jsem taťku, že ji ještě v tom podporuje a že mě má za blázna. No vězte, že pár minut na to jsem měla chvilky, že jsem se rozhodovala jestli s tím cosplayem nešlahnu. Jestli takhle reagují na cosplay už i fotografové, tak je to v háji a já se nechcu před nikým znemožňovat. Můj vrchol prezentace cosplaye jsou fotky. Připadá mi to jako důležitá část cosplaye, protože jestli je neuděláte, bude vaše práce zapomenuta. A když už fotky, tak pořádné že ano! NAŠTĚSTÍ! Jsem se z toho stavu rychle oklepala a rozhodla jsem se! Ať se směje jak chce… Já ji tam nakráčím a ukážu jí, jak úžasný cosplay je! Ještě ji přejde smích…

Tak plná odhodlání mé dny plynuly a velmi krátce před focením ke mě opět můj milovaný tatínek přišel a řekl, že kromě cosplaye se budu fotit i normálně v riflách a hlavně přirozeně. No hodně jsem tím byla zaskočená, protože jsem byla připravená, že si cosplay makeup udělám už doma, protože vezme ze všech příprav nejvíce času a pojedu už tam tak. A když se odlíčím, tak už nejde obličej vrátit do nějakého přirozeného zdravého stavu, páč odlíčené černé linky prostě po odlíčení dělají své. Moc jsem s tím nesouhlasila, což tatina velmi naprdlo a řekl něco co bylo poslední kapkou tohoto dramatu:

„Tak má dcera si tu fotí ty své pičoviny a já nemůžu mít fotky, jaké chci?! A ještě když je to všechno za MÉÉÉ peníze?! Vždyť vypadáš jak zdrogovaná na těch všech fotkách! Ty čočky jsou otřesné!“

Tak cosplay je pičovina jo? Až tak? No dobře, tak to jsi přehnal tatínku. Vyfotím se ti, jak si přeješ. Ale cosplay si nebudu fotit. Vyfotím si to někde bez tebe, naprosto v klidu jak tomu bylo doteď. Nechcu snášet věčné urážky jen proto to, že chcu si vyfotit cosplay.

Když tatin vychladl, omluvil se mi za to krásné slovíčko a že to tak nemyslel. Že prioritní je cosplay a pak jestli vyjde čas tak normální fotky. Nevím proč, nějak ve mě ten oheň neuhasil, ale alespoň mě hlavně přesvědčil abych šla fotit i cosplay.

Rozvrhla jsem si to tak, že první se budou fotit normální fotky a pak cosplay. S tím že hned na začátku, se fotografky zeptám kolik má na mě času. Byla jsem hodně nervózní po tom všem tam teďka jít a podívat se jí do očí. Přijela jsem k hezké upravené řadovce. Otevřela mi sama fotografka a hned na první pohled a při prvních slovech mi začala být sympatická. Velmi mile mě uvítala a omluvila se, že nestíhá a že musí ještě ateliér uklidit. Navrhla jsem, že jí pomůžu tak jsme se do toho pustili. Měla na focení celé odpoledne, takže neměla problém s dlouhou pauzou mezi foceními. Ateliér měla velmi pidi, ale plnil účely, které měl. Fotografka donesla i notebook, kde pustila písničky a to se mi hodně líbilo. Opravdu velmi dobře se pózuje za hraní hudby! Člověk si připadá pak nemálo epicky XD. Ale velmi pohodlně a nebylo v ateliéru takové to trapné ticho a cvakání foťáku. Opravdu jsme si velmi rozuměli a byla moc příjemná. Nevím, jestli to na mě hrála, ale jestli jo, tak se jí podařilo ve mě vyvolat pocit klidu. Ráda bych podotkla rozdíl mezi focením normálního oblečení a cosplay. Jakmile jsem si dala totiž cosplay, tak fotografka tak najednou změkla a začala používat zdrobněliny jako pózička, fotečka, vlásky, očička, atd… A celou dobu, když mě vyfotila a podívala se co vyfotila, tak se na to culeně usmívala xD. Jo! Joooo!!!! Pomyslela jsem si. Vidíš jaký je cosplay krásná věc! Vidíš jak čumíš? Není to ke smíchu pošklebnému ale k radostnému!

Mise splněna ^^. Trvalo to 3 hodiny než focení skončilo, ale připadalo mi to jako lusknutí prstů. A co každému říkám, když se mě zeptají na to jak to dopadlo? Že naprosto nechápu, to divadlo před tím. Kdyby toho nebylo, bylo by to normální focení jako každé jiné ne-li lepší, protože tou hudbou si mě hodně získala. Takže i když jsem si před tím protrpěla tolik urážek, tak konec byl jako pohlazení po hlavě. Prostě naprostá krása.

Na ukázku tady mám dvě, které si fotografka fotila na mobil k sobě a upravovala. Asi aby se pochlubit svým kolegům co za exota fotila… Asi… XD